Vítejte, Welcome

tento web jsem si otevřel proto, abych mohl informovat své studenty.

Najdete zde různé texty, prezentace, rozpočty, ukázkové plány ad. soubory, jež vám pomohou při studiu.

A také jsem přidal nějaké soukromé fotografie: fotografuji bez filtrů a úprav, dost špatně. Amatérsky, tedy rád.

Mějte se fajn, poznávání, potěšení a radosti zdar

Petr Sládeček

------------------------------------

This website serves as an information source for my students.

Various  texts, presentations, budgets, plans and other files can be found here.

I also added some private photos, since I like amateur photographing with no postproduction.

Use and enjoy, long live gaining Knowledge, Pleasure and Joy.

Petr Sládeček

Tři obrázky (Three Pictures)

 
 

    Dobrý den.

    Na mé webové stránce můžete najít tři obrázky.

    Nahoře obrázek arktického ledovce, pod ním obrázek stromu, dole pak skály.

    Proč obrázek arktického ledovce (autor fotografie Shaun MacGillivray, smithsonian.com)? Inu, ledovec lze považovat za výmluvný, univerzální symbol. Malá část nad hladinou, velká pod hladinou. Co jest nahoře, má dole svou tíži, hloubku, mohutnost, ukotvení. Co je na povrchu, má pod povrchem své hluboké příčiny, důvody, kořeny. Z pozorovatelných vnějších tvarů a projevů věcí, zvířat, lidí lze vyvozovat správné soudy a úsudky o jejich neviditelných, leč podstatných vlastnostech, zvycích, charakterech... minulých, současných, a někdy dokonce i budoucích. Špička ledovce. Prostě nezjevné lze objevovat prostřednictvím zjevného, říkal prý už Solón, největší ze sedmi mudrců, a já s ním plně souhlasím. Mimochodem, ve věci ledovců: Jak jsou krásné, sněhobílé... "Podobna sněhové vločce, vznáší se kolem nás, harmonie..." (Vladimír Merta).

    Arktické i pevninské ledovce však, ouha: prý v posledních létech či desetiletích na tom našem světě velice rychle tají (ustupování, odlamování, telení). V tomto smyslu o nich někteří vědci (a populárně Al Gore ve filmu Nepohodlná pravda, 2006) mluví jako o signálních kanárcích. Ustupování arktických, antarktických a grónských ledovců by mělo lidstvo varovat před nevratným průběhem klimatických změn, tak jako signální kanárek v uhelném dole dokáže varovat horníky před výskytem jedovatých plynů.

    A obrázek stromu? Mám ke stromům velice blízký vztah. Už v dětství jsem se nejšťastnější cítil při lesních výletech a procházkách. Les mi vždy býval pokladnicí bohatství života a všech jeho proměnlivých linií, tvarů a barev, zásobárnou čistého, zdravého, na kyslík bohatého, chladivého, snad i léčivého vzduchu a též všelikých vůní, kvintesencí pučení, bujení, růstu i tlení, všeho rozmanitého bytí živé přírody. Les či jednotlivé stromy mají navíc odedávna symbolický smysl:  různé posvátné stromy nesou přebohaté trsy významů v mnoha světových mytologiích. Nejčastěji, jako kosmické stromy, symbolicky spojují Nebe se Zemí. Ovšem i v měřítku menším než kosmickém jsou stromy pozoruhodné: bývají např. symbolem plodnosti přírody, cyklické obnovy života, a tedy překonání smrti. „Žádný jiný druh nezrcadlí roční cyklus s takovou silou jako strom: ve vzestupu mízy, v rašení pupenů, v jemné jarní zeleni a v nebeských barvách květů, v hojnosti plodů a v zářivé barvě listí krátce před tím, než hluboko v sobě opět skryje sílu života. A ve velikém pokoji zimy, která přes něho přechází, se již připravuje nové jaro." (Hubertus Halbfas, in Ludmila Muchová, Vyslovit nevyslovitelné). Strom je též symbolem energie, úživy a obživy: „Strom sám se sytí skrytě, ale zjevně živí jiné tvory, hostí ptáky ve svých větvích, stíní zvířata i lidi..." (Věra Tydlitátová). Mimochodem, stíní zvířata i lidi... "Žádného stromu stín..." zní v možná nejslavnější árii barokní opery, v árii Ombra Mai Fu z opery Xerxes od Georga Friedricha Händela. Každý stromový list, lístek, lísteček – malý zázrak. „Každý lístek je dokonalou sluneční baterií...“ (Milena Rychnovská). Jak strom čerpá svou sílu a výživu ze slunečné oblohy i ze země, kmen stromu, spojující korunu s kořeny, pomalu na špičce roste vhůru a přirozeně mohutní do šíře, aniž by ztrácel svůj původ a počátek. Kořeny stromu  poskytují nutnou oporu, neboť co chce v přírodě bezpečně vyrůst do výše, musí mít své kořeny v pevné půdě, široko i hluboko zapuštěné. Stromy  také dobře odvádějí vzácnou dešťovou vodu do hlubších vrstev půdy, a i díky tomu jsou naše lesy významnou zásobárnou kvalitní pitné vody i ochranou proti povodním.

    Před dvaceti léty si dal biolog Jan Pokorný do médií tento inzerát: "Hledám klimatizační zařízení, které je jenom na sluneční pohon, je tiché, z recyklovatelných materiálů, ideálně by mělo vázat oxid uhličitý a vytvářet kyslík. Mělo by klimatizovat výkonem dvaceti až třiceti kilowattů a chladící výkon regulovat podle množství přicházející sluneční energie a vyžadovat minimální údržbu a náklady." To všechno a ještě více dokáže strom.

    A co teprve svět pod stromovými kořeny, toť pravý podzemní underground! Stromy jsou navzájem spojeny spletitou sítí houbových vláken, mykorrhizou. Pokud se strom napojí na tento "houbový internet", jenž je mnohonásobně rozsáhlejší než kořenový systém,  zapojí se do sítě, v níž probíhá čilý výměnný obchod. Vzájemná výměna informací, účinná signalizace při nebezpečí a ohrožení, a co víc: vzájemná podpora a výživa, a to i mezi druhy, kde by ji člověk nečekal. Díky houbám les funguje jako podivuhodně spolupracující celek. Poznatky  Paula Stametse, Suzanne Simardové, Petera Wohllebena či Merlina Sheldrakea nám tak říkají, že přísný darwinovský přírodní a pohlavní výběr nám k vysvětlení všech tajů evoluce možná nestačí.

    Co vlastně lze říci o živé přírodě, pro tuto chvíli třeba raději jazykem umělecké metafory než strohých, formálních vědeckých pojmů?   O Přírodě, v celé její tajemné nezbadatelnosti? Té „úsporné dobré hospodyňce, jež nečiní nic zbytečně a nikdy ničím neplýtvá“ (Aristotelés), „tvořivé umělkyni, hravé, marnotratné, rozpustilé a laškovné“ (Plinius Starší), „neúprosné a nepodplatitelné“ (Galileo Galilei), té, jež se "stará o přežití druhů, nikoli však jednoho člověka" (Voltaire)… Je dílem trpělivé, ale přec slepé (či lépe naslepo zkoušející) evoluce, anebo „boží básní“ (Filón Alexandrijský), „dílem nevýslovného hudebníka“ (Augustin), „básní skrytou v úžasném zašifrovaném písmu“ (Friedrich Schelling)?

    Kdo ví. My lidé o Přírodě dodnes rádi mluvíme postaru, jazykem mýticko-poetickým, jako o ženě. Stydlivé, panenské, anebo mateřské, pečující. Ona žena se může někomu jevit třeba jako „bez míry rozhazovačná, bez míry lhostejná, bez záměrů a ohledů, bez slitování a spravedlnosti, plodná a pustá a nejistá zároveň, pobuřující i vznešená“ (Friedrich Nietzsche), anebo jako "sobě odcizený duch, bakchantský bůh, který sám sebe neovládá a nechápe" (Georg Friedrich Wilhelm Hegel), anebo jako „vratká, groteskní, vážná a šťastná jako dítě“ (Gilbert Keith Chesterton). Anebo jako zodpovědná, unavená, ustaraná, protože je „matkou a živitelkou celého světa“ (Friedrich Schelling).

    A proč skála, na obrázku úplně dole (foto Rolf Hicker, Arch Rock Sun Valley of Fire State Park, Nevada)? Snad jako připomínka jedné věci, na niž lidé  často zapomínají. Totiž  že v přírodě, tak jako v lidském společenství, existuje jistá hierarchie.  Základem všeho života není živá, nýbrž neživá příroda. Ona vytváří fyzikální a chemické rámce, podmínky a předpoklady všech biologických dějů. Podnebí, ovzduší, voda a vlhkost, teplota, světlo, proudění, salinita… zde  trpělivě pomáhají  životu den co den, rok co rok, po milióny či miliardy let.

    Skála je mi nejvhodnější připomínkou nezměrného geologického času věrné služby, připomínkou nesmírné stálosti, na níž se - přes všechny neustálé změny a proměny - nic nemění.

 

P.S.

Vážení čtenáři, milé čtenářky,

 ptáte se možná nyní v údivu, proč zde vlastně píšu takovýto plk, tlach, nesmysl, rádobymystický žvást, pseudointelektuálský kec...

Inu, milí přátelé, protože můžu, chci a dokážu.

Prostě - jen tak.

Pro potěchu a pro radost.

Víc než radost nemůžeme z ničeho mít :-)))

 

-----------------------------------------------------------

 

Hi.

Three images can be found on my website.

The top image portrays an Arctic see iceberg, followed by a tree  -  and a rock in the third image.

So there is the image of the Arctic iceberg (a photo by Shaun MacGillivray, 2011, smithsonian.com). Why? I consider the iceberg an universal symbol; The tip of the iceberg... What is visible at the surface always has its roots, causes and reasons down below, underneath. Overt hides the covert and from the overt we can  reason and guess many past, present and sometimes also future actions. "The visible speaks about the invisible," said Solon the Athenian, the biggest of Seven Sages, allegedly. This applies to anything in the world. The way in which the icebergs are; white and pure... how beautiful they are! "Similar to a snowflake, it floats around us, harmony." (Vladimír Merta)

The Arctic, Anctarctic and Greenlandic icebergs, ice caps  and shelf glaciers are melting (breaking, calving) in our world quickly now, supposedly. The scientists (and most popularly Al Gore in his film An Inconvenient Truth, 2006)  call them the canary in a coal mine sometimes, since they can signal, as a warning, the global climate changes.

And the image of a tree? I like trees from my childhood years, a forrest has always been a beautiful sanctuary of diverse shapes, colours and lines of Nature to me, symbolising growth, budding and decay at the same time; also the tree has been  one of the richest and most widespread symbolic motifs in mythology.  Most often, tree is a sacred symbol of relationship established between Heaven and Earth. Tree also symbolises Nature´s fertility and manifests cyclical renewal of Life, overcoming of Death. "No other plant symbolise yearly life cycle of Nature as perfectly as tree..." (Hubertus Halbfas) Tree also symbolises energy and nurture: "The trees get their nurture quietly, yet they feed other creatures visibly, hosting birds in their branches, giving a gentle shade to animals and people..." (Věra Tydlitátová). By the way, giving gentle shade to animals and people: Ombra mai fu, di vegetabile, Never Was A Shade of Any Plant..., sings maybe the most famous aria of baroque opera,  the aria from the 1738 opera Serse by George Frideric Handel.  The leafs of trees are little miracles: "Every leaf is a perfect solar battery..." (Milena Rychnovská). Their roots burrowing wide and deep into the soil, as everything in the world that wants to rise sky high  needs to have the wide and deep roots. The trees  also lead scarce rainwater to the deeper layers of the soil, and, therefore, forest are great reservoirs of high quality fresh water and also protection against floods.

 Czech biologist Jan Pokorny placed an advertisment in the media twenty years ago: "I am searching for a solar-powered only air conditioning device, quiet, recyclabe, incurrirng no maintenance costs, absorbing carbon dioxide and producing oxygene, with a cooling power of 20 - 30 kilowatt. This all can be made by a single tree."

And what about the hidden, underground world, even much larger and much more sophisticated than the root system? There is a realm of mycorrhiza, a symbiotic association between a fungus (yeasts, molds, mushrooms) and roots of plants. A tree that participates in this hidden "internet" enabled by fungi can benefit from mutual exchange of information, warning singals and, most importantly, nutrition and nourishment. The forest, therefore, seems to be a place of immense collaboration, not only a  rough competition in a Darwinian sense. Thanks to Paul Stamets, Suzanne Simard, Peter Wohlleben or Merlin Sheldrake we know now that there are still  the enigmas and areas of unknown in the concept of evolution.

What can be said about Nature in general, rather in a language of a  poetic metaphor than in dry and formal scientific concepts?  "Like a good housekeeper, she does not throw away anything that might have some usefulness" (Aristotle); "an inventive artist who loves beauty, who is happy in all her fruitfulness and playfulness and who tries to realize all she imagines" (Pliny the Elder); "merciless and incorruptible" (Galileo); "she cares more about the survival of mankind than for a particular individual" (Voltaire).  Is Nature a product of a patient and blind (yet non-random) evolution, or  "a God´s poem" (Philo of Alexandria), "a work of indescribable musician" (Augustine), "a poem whose wondrous and mysterious writings remains indecipherable for us" (Friedrich Schelling)?

Who knows. We the people still speak about Nature in an old-fashioned symbolic way sometimes. A shy Virgin, or a caring Mother... Some may see her as "wasteful beyond measure, indifferent beyond measure, without purposes and consideration, without mercy and justice, fertile and desolate and uncertain at the same time" (Friedrich Nietzsche), or "an alienated Spirit, Dionysian God, unable of self-control and self-understanding" (Georg Friedrich Wilhelm Hegel); others see her immense babyishness - she is "as top-heavy, as grotesque, as solemn and as happy as a child" (Chesterton);  and some can see her as a responsible, tired and worried "mother who feeds the entire world" (Friedrich Schelling).

And why the picture of the rock, below in the page (photo by Rolf Hicker, Arch Rock Sun Valley of Fire State Park, Nevada), in the end? Maybe as a little reminder of certain - a bit forgotten - hierarchy that exists in Nature. The basic basics of all life are not living, but non-living, abiotic physical and chemical factors in environment. Abiotic phenomena simply underlie all of biology. Light, temperature, atmospheric gases, water, soil acidity... are here for millions or billions of years, serving and supporting life day on day.

The rock reminds me of this unspeakable geological time of reliable service, of this immense stability, despite all ongoing changes - permanent and incorruptible.

 

Post Scriptum:

Dear readers, you may be  slightly confused now. Why do I write such strange thoughts, pseudo-intellectual and wanna-be-mystical mumbo-jumbo here?

Well, simply because I can and I want to.

Just by my pleasure, joy and delight.... :-))))